The German philosopher Rickert substituted for Hegel's formulation of the dialectic a "Heterological Principle of Thought" where identity and otherness become moments within the pure logical object of thought. The logical object of thought takes precedence over dialectical movement, and otherness takes precedence over negation. Flach expounds and defends Rickert's position against its critics. The discussion is specialized but contains some valuable insights into Hegel. --R. H. K.

What is education? What options does the educator have and what is expected from those who are being educated? What do education in the sense of paideia and the Christian educatio have in common? And what is the difference between those two notions? What does it mean to succeed in the drama of life and the world? Can the insightful (theoria) seeking of wisdom (sofia, sapientia) be separated from the effective (praxis) seeking of reason (fronésis, prudentia)? What is the purpose (...) of scholé and can it be experienced in schools today? How do today's schools prepare the youngest generation for the task of enhancing civil society? Is everyone able to relate to good? What does it mean to testify to the idea of good? These and other questions are asked in a dialogue of two teachers from the Czech Republic and Slovakia, respectively, who are concerned with philosophy, theology and pedagogy. The aim of the dialogue is to enter the Living school of thought, as founded by the Czech philosopher Radim Palouš (1924–2015), and to consider anew the topics he opened in his works. The dialogue embarks on a journey of searching for wisdom, by listening to words and the Word, by perceiving and contemplating experience, through reason and intuition, dialogue and acceptance in silence. It involves taking a closer look into the world that concerns everyone who are pupils, students, educators, teachers, educators – those who seek and who are sent, those longing and facing misunderstanding. It is an invitation to reflect on human life with humility and the awareness of human responsibility, in the hope that the pursuit of good, truth and beauty is intertwined with the task of succeeding as humans. (shrink)

Studie se pokouší objasnit výchovu z hlediska možností, jež pro rozvoj člověka získal revoluční boj dělnické třídy a jeho výsledek - socialistická společnost. Výchovu pojímá jako proces analyzovatelný pouze ze stanoviskamarxistické filosofie. První kapitola chápe historii člověka jako základ pro zkoumání výchovného procesu, druhá se zabývá člověkem jako rezultátem vlastní životní aktivity. Třetí, jádro práce, vymezuje výchovný proces. Čtvrtásleduje jeho průběh a pátá hodnotí moc výchovy.

Článok je pokusom o interpretáciu Platónovho dialógu Faidón vo svetle prvých Sókratových slov, ktoré v ňom zaznievajú. Sókratova krátka úvaha o vzťahu príjemného a nepríjemného je vzápätí vsadená do kontextu konfrontácie filozofického a básnického typu explanácie. Zaujímavé je, že Sókratov komentár k snu, ktorý ho kedysi vyzval k praktizovaniu múzického umenia, neprezentuje oba prístupy ako navzájom sa vylučujúce, ale skôr ako komplementárne. V tejto perspektíve je možné čítať Faidóna ako náčrt „vysokej“ filozofie oddelených ideí, a zároveň ako výzvu o (...) jej doplnenie „nižšou“ filozofiou zmesí. (shrink)

Příspěvek se věnuje problematice antického řeckého sportu, konkrétně významu sportovních zápolení a jejich výchovné a vzdělávací roli. Pozornost autor věnuje rozboru pozic filosofů Sókrata, Platóna a Aristotela. Po nastínění kontextu tématu představuje a interpretuje základní filosofické a náboženské premisy sportovního výkonu a jeho výchovné role. Řadí mezi ně úsilí o dosažení božské přízně, nesmrtelnosti, vyššího společenského postavení, ale i ideálů kalokagathia, areté a dalších ctností. Důležitý rozměr antického sportu spatřuje rovněž v jeho formativním potenciálu směřujícímu k přípravě na duševní život. (...) Hlavní část příspěvku se věnuje přístupu k pohybovým zápolením u filosofů Sókrata, Platóna a Aristotela, kteří svými úvahami k chápání výchovné role sportu podstatně přispěli. Následně se autor zaměřuje na identifikaci dobrého sportu podle zmíněných myslitelů a na zkoumání role sportu v kontextu dobrého života, který nahlíží v aristotelském rámci jako dosahování blaženosti. Cílem textu je identifikovat a vyzdvihnout výchovný smysl sportování, poukázat na jeho filosofické konotace a možnou roli sportu v otázce vedení dobrého života. ----------- This manuscript deals with the problematics of ancient Greek sport, specifically with the significance of sporting practices and their educational role. Attention is given to a detailed analysis of the positions of the philosophers Socrates, Plato, and Aristotle. After demonstrating the context, the author presents and interprets fundamental philosophical and religious premises of the athletic performance and its educational role. Among the identified features are the effort of acquiring divine favour, immortality, higher social status, but also the ideals of kalokagathia, areté, and other virtues. Important dimension of ancient Greek sport is also found in its formative potential which aims at the preparation for intellectual life. The main part of the article is focused on the approaches of the philosophers Socrates, Plato, and Aristotle towards the sporting practices. These thinkers made an important contribution to the understanding of the educational role of sport. Then, the author identifies a good sport according to these thinkers and examines the role of such sport in the context of a good life, which is considered in the Aristotelian perspective as achieving beatitude (eudaimonia). The aim of this article is to identify and highlight an educational purpose of sport, underlines its philosophical connotations, and demonstrate its possible role in the context of a good life. (shrink)

Einleitung und Einordnung -- A. Schwierigkeiten mit dem Geheimnisbegriff ; Die Problematik der Erkennbarkeit Gottes ; Das Schwinden des Geheimnisgefühls heute ; Klärungsprobleme des Geheimnisses -- B. Die Notwendigkeit heilsdeutender Interpretamente als Annäherungswege in der Geheimnisthematik: Am Beispiel von Rahner, Jüngel und Balthasar ; Geheimnis Gottes als Qualität (Rahner) ; Geheimnis Gottes als Ereignis Gottes (Jüngel) ; "Geheimnis Gottes" als Herrlichkeit (Balthasar) ; Rahner, Jüngel und Balthasar im Vergleich -- C. Schlussüberlegungen ; Das Leben in Fülle als Inbegriff des Geheimnisses: (...) Die Aufgabe anthropologischer Vermittlung. (shrink)

Einleitung und Einordnung -- A. Schwierigkeiten mit dem Geheimnisbegriff ; Die Problematik der Erkennbarkeit Gottes ; Das Schwinden des Geheimnisgefühls heute ; Klärungsprobleme des Geheimnisses -- B. Die Notwendigkeit heilsdeutender Interpretamente als Annäherungswege in der Geheimnisthematik: Am Beispiel von Rahner, Jüngel und Balthasar ; Geheimnis Gottes als Qualität (Rahner) ; Geheimnis Gottes als Ereignis Gottes (Jüngel) ; "Geheimnis Gottes" als Herrlichkeit (Balthasar) ; Rahner, Jüngel und Balthasar im Vergleich -- C. Schlussüberlegungen ; Das Leben in Fülle als Inbegriff des Geheimnisses: (...) Die Aufgabe anthropologischer Vermittlung. (shrink)

Cieľom štúdie je vysvetliť motiváciu a podstatu filozofických koncepcií, podľa ktorých je tvrdenie normatívny fenomén. Začnem tým, že zmapujem kľúčové myšlienky k problematike tvrdenia, a lokalizujem typické normatívne prístupy. Potom rozoberiem, čo vlastne znamená povedať, že tvrdenie je normatívnym fenoménom špecifického druhu, a predložím špekulatívno-hypotetickú rekonštrukciu genézy tvrdiacej jazykovej hry - presnejšie, jej protoformy - ktorá by mala vyzdvihnúť jej charakteristické sociálno-normatívne aspekty. Na tomto základe postavím kritické porovnanie dvoch reprezentatívnych normatívnych prístupov k tvrdeniu: pragmatického inferencializmu Roberta Brandoma a (...) Knowledge Account of Assertion Timothyho Williamsona. Budem argumentovať, že Brandomov prístup adekvátnejšie vystihuje sociálnu povahu tvrdenia, esenciálnu pre túto rečovú hru. (shrink)

Článok sa zaoberá tematikou filozofického problému ja. Konfrontuje rôzne teórie za cieľom prísť s alternatívou, ktorá ich v istom zmysle zároveň vyťažuje i prekonáva. Najskôr je predstavená koncepcia Colina McGinna, ktorý poukazuje na vzdorovitosť ja voči bežným teoretickým prístupom a dospieva k „transcendentálnemu naturalizmu“. Tento postoj spočíva v tvrdení, že existuje skrytá objektívna štruktúra ja, ktorú však kvôli svojim kognitívnym obmedzeniam nie sme schopní nahliadnuť. Ďalej prichádzajú na radu na psychologických výskumoch založené úvahy Daniela Wegnera a Daniela Dennetta. Ja (...) podľa nich nie je ničím objektívne uchopiteľným, ale len užitočnou konštrukciu našich myslí. Následne sú oba pohľady zhodnotené skrze optiku „anomálneho monizmu“ Donalda Davidsona: dospievame k názoru, že ja je na fyzikálnej realite závislá, no zároveň prísnym vedeckým popisom a zákonom unikajúca entita – podobne, ako Davidsonove „mentálne udalosti“. Filozofický problém ja nespočíva v obmedzenosti našej poznávacej schopnosti, ale v tom, že sme bytosti schopné žiť v dvoch navzájom nezlučiteľných konceptuálnych ríšach – vo svete prísnej vedy a vo svete slobodných a zodpovedných osôb. Ja nemá skrytú objektívnu štruktúru; je to mentálny konštrukt, ktorý má však v rámci autonómnej mentálnej ríše nesmierny význam. (shrink)

Príspevok sa venuje problematike mýtu v závere dialógu Gorgias, v súvislosti s funkciou trestu v Platónových dialógoch. Gorgias je jedným z dialógov, ktoré sú kľúčové pre porozumenie problematike trestu. Zameraním pozornosti na záverečný eschatologický mýtus by sa mohlo zdať, že autor v súvislosti s daným otázkami zastáva nejednoznačné stanovisko. K protirečeniu dochádza na úrovni mythos – logos: na jednej strane je v celom priebehu dialógu prezentovaný nápravný účel trestu. V závere však nastáva obrat a Platónov eschatologický mýtus prezentuje (...) na prvý pohľad odlišné stanovisko. Je možné že mýtus odporuje Platónovej téze o nápravnom účele trestu a do popredia tu vystupuje jeho retributívny charakter? Alebo v skutočnosti k žiadnemu protirečeniu nedochádza a jednotlivé prvky dialógu sa navzájom dopĺňajú? Cieľom príspevku je demonštrovať, že zmena pohľadu na formu trestu a uvažovanie o treste ako o metóde elenchos by mohlo byť kľúčom k porozumeniu vzťahu mythos – logos v predmetnom dialógu. (shrink)

Der Begriff der Integrität begegnet in Alltag und Beruf häufig: Wir sprechen davon, jemand sei integer oder auch habe Integrität. Manchmal schreiben wir auch nur berufliche Integrität zu. Aber inwiefern sollten diese beiden Auffassungen von Integrität zugeschrieben werden? Anhand dreier Fallbeispiele wird diese Frage diskutiert. Zu diesem Zweck wird das moderne Paradigma der Integrität mit dem neoaristotelischen Paradigma der schwachen Einheit der Tugenden identifiziert und mit diesem argumentiert. Aufbauend auf alltäglichen Intuitionen wird die Problematik der Zuschreibung von Integrität als einzelne (...) Tugend und an einzelne Personen aufgezeigt. Daraufhin wird beispielhaft mit Neera K. Badhwar und Daniel C. Russell für die Kontextualität von Integrität, d. h. für ihre Einbettung in Lebenskontexte oder auch -bereiche wie eben den Beruf, argumentiert. Des Weiteren wird die Relationalität von Integrität aufgezeigt, d. h. deren Abhängigkeit von verschiedenen Rollen und von Bezugspersonen. (shrink)

V celej Heideggerovej tvorbe predstavuje recepcia dejín filozofie dominantný rozmer jeho filozofického u?enia. Autor štúdie sa zamýš?a nad problémom, ?i Heidegger mohol úspešne zav?ši? dokon?enie svojho diela Bytie a ?as ako ho pôvodne ohlásil pri prvom vydaní . Zis?uje, že nenaplnenie pôvodných zámerov k druhej nenapísanej ?asti práce nebolo vôbec náhodným dôsledkom. H?adanie odpovede na otázku bytia v druhej polovici práce Bytie a ?as sústredením sa na filozofické u?enia Kanta, Descarta a Aristotela nemohlo prinies? o?akávané výsledky, preto sa Heidegger (...) po obrate sústredil najmä na recepciu chápania bytia v diele Hegela, Leibniza, Herakleita a Parmenida. V tejto súvislosti autor zis?uje, že ani táto vážna zmena základnej orientácie na dejiny filozofie nemohla by? úspešne zav?šená hlavným problémom Heideggerovej filozofie – premyslie? bytie bez jestvujúcna a tak prejs? od metafyziky jestvujúcna k metafyzike Bytia. (shrink)

Erscheint anlasslich des 15. Weltkongresses der Internationalen Vereinigung fur Rechts- und Sozialphilosophie (IVR) vom 18. bis 24. August 1991 in Gottingen und enthalt eine Selbstdarstellung der deutschen Sektion der IVR. Die Autoren berichten uber ihre eigene theoretische Position oder uber neuere Diskussionszusammenhange, die ihnen wichtig erscheinen. Aus dem Inhalt: K. Adomeit: Menschenrechte und Rechtsphilosophie u H. Albert: Erkenntnis, Recht und soziale Ordnung u R. Alexy: Idee und Struktur eines vernunftigen Rechtssystems u O. Ballweg: Analytische Rhetorik als juristische Grundlagenforschung u R. (...) Dreier: Zur gegenwartigen Diskussion des Verhaltnisses von Recht und Moral u W. Eichhorn: Wege und Irrwege einer Transformation u M. Frommel: Mannliche Gerechtigkeitsmathematik versus weiblicher Kontextualismus? u H. Garrn: Zur rechtspraktischen Bedeutung einer Theorie der juristischen Rhetorik u G. Haney: Das Widerspruchsvolle des Rechtsbegriffs u W. Hassemer: Rechtsphilosophie, Rechtswissenschaft, Rechtspolitik - am Beispiel des Strafrechts u A. Kaufmann: 45 Jahre erlebte Jahre Rechtsphilosophie u H. Klenner: Die ontologische und gnoseologische Dimension der Sein/Sollen-Problematik u U. Klug: Multidimensionale Rechtsphilosophie u H.-J. Koch/H. Russmann: Juristische Methodenlehre und analytische Philosophie u M. Kriele: Die demokratische Weltrevolution u K. Kuhl: Rehabilitierung und Aktualisierung des kantischen Vernunftrechts u E.-J. Lampe: Moderne Rechtsanthropologie u K.A. Mollnau: Vom Beginn der Niedergangsjurisprudenz in der DDR u U. Neumann: Sprachphilosophische Ansatze in der neueren Rechtsphilosophie u u.a. (Franz Steiner 1991). (shrink)

?lánok sa sústre?uje na Antisthenovo chápanie výchovy, ktoré bolo nepochybne inšpirované Sókratom. K?ú?ový zlomok – „po?iatkom výchovy je skúmanie mien“ – je dokladom o úzkom spojení logiky a etiky, aké môžeme nájs? aj v Platónových a Xenofóntových dialógoch. Autor ?lánku porovnáva Antisthenov koncept paideie s Isokratovým rétorickým ideálom a poukazuje na variácie sókratovského modelu výchovy u významných predstavite?ov Sókratovho krúžku . Na rozdiel od Platóna Antisthenés neprejavuje záujem o metafyzické rozvinutie náuky svojho u?ite?a, ale ponúka pozitívny etický (...) ideál, ktorý treba nasledova?. Práve v tomto bode neskôr na sókratovskú tradíciu nadviazali kynici a stoici, pri?om kynici kládli vä?ší dôraz na osobnú etiku, zatia? ?o stoici ju dop??ali aj logickými skúmaniami. (shrink)

Příspěvek se zaměřuje na otázky týkající se statusu filozofie na počátku 21. století – její pozice v oblasti lidského poznání a vymezení jejího vztahu ke speciálněvědním oborům. Akcentuje a mapuje ten rozměr filozofie 20. století, který se obrátil k jazyku a inicioval a formuloval debaty o vědní metodologii a o úloze filozofie při stanovování základů vědeckého poznání (tj. jeho filozofického fundamentu). Modelovým příkladem uvedených otázek bude v příspěvku analýza vývoje vztahu mezi tzv. analytickou filozofií jazyka a lingvistikou: bude stručně (...) vymezena jejich (vzájemná) pozice v procesu poznávání lidského jazyka a řeči a zkoumány možnosti stanovení hranice mezi těmito dvěma přístupy. Zároveň bude charakterizována povaha jejich nepochybných kontaktů a budou diskutovány důvody těchto procesů. V souhlasu s Lakoffovou tezí, že „na filosofii záleží také v akademickém světě, protože pojmové rámce, na nichž jsou založeny celé akademické disciplíny, mají obvykle své kořeny ve filosofii a […] zcela jistě to platí i v [...] lingvistice,“ poukážeme na historicky danou (explicitní či implicitní) filozofickou fundaci lingvistických teorií a nastolíme otázku, co činí tuto fundaci fundací filozofickou, co ji činí předmětem filozofie a co tedy v posledku znamená věnovat se filozofii jazyka (ve vztahu k lingvistickému zkoumání téhož předmětu). Podrobíme analýze hypotetickou odpověď na výše uvedené otázky – do jaké míry představuje filozofii jazyka reflexe/tematizace základních předpokladů o předmětu a metodě zkoumání, kterou provádějí lingvisté, do jaké míry je možné filozofii jazyka redukovat na metodologii lingvistiky a co by se nabízelo jako alternativa k této redukci. Na uvedeném základě se pokusíme vymezit prostor pro filozofické zkoumání související s jazykem. Analýza podoby tohoto prostoru by pak měla přinést odpověď na otázku po významu slovního spojení „specificky filozofický přístup a přínos“. (shrink)

Der Band besteht aus Aufsätzen und Essays, die dem Thema «Begegnung zwischen der deutschen und polnischen Philosophie im 19. und 20. Jahrhundert» gewidmet sind. Viele polnische Philosophen haben an das Ideengut der deutschen Philosophie angeknüpft. In der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts genossen Kant, Hegel und seine Schule in Polen einen großen Ruf. In der zweiten Hälfte des 19.Jhs stand das Thema der Werte und der Philosophie der Kultur im Vordergrund. Mit der durch F. Nietzsche aufgeworfenen Problematik der Notwendigkeit einer (...) radikalen Umwertung aller Werte haben sich in dieser Zeit viele Philosophen in Polen auseinandergesetzt. Im 20. Jahrhundert ist die deutsche Philosophie nicht nur in Ingardens Phänomenologie, sondern auch in der analytischen Philosophie der weltberühmten «Lemberg-Warschauer Schule» und sogar in der katholischen Philosophie von K. Wojtyła und J. Tischner präsent, die an die Philosophie von Kant, Scheler und Heidegger anknüpfen. (shrink)

Článek má za cíl ukázat podobnosti mezi Humovou a Madisonovou politickou filozofií v oblasti politiky náboženské tolerance. Humův kritický postoj k církvím a k náboženství je dnes v interpretační literatuře velmi známý. Často se však zapomíná na důsledky, které z tohoto postoje plynou pro jeho politickou filozofii. Hume se totiž na mnoha místech svého rozsáhlého filozofického díla (kam je třeba řadit i jeho Dějiny Anglie a mnohé eseje) zamýšlel nad otázkou, jak řídit stát nábožensky roztříštěný do církví a sekt. (...) Podobně se i jeden z nejvýznamnějších otců zakladatelů, James Madison, obával názorově roztříštěné společnosti; přičemž co do důvodů i řešení tohoto problému je patrná podobnost mezi jeho a Humovými myšlenkami. Hume i Madison shodně považovali za zdroj lidské tendence ke stranictví lidskou přirozenost a řešení této stranickosti spatřovali jednak v ustavení státu na co nejširším území, a jednak v co největší míře tolerance rozličných názorů i v náboženských otázkách. Oba argumentovali tím, že se v dějinách prakticky ukázalo jako nejúčinnější právě zavedení co nejširší náboženské tolerance. Kromě toho Madison používá stejné metafory a výrazy ve stejném kontextu jako Hume. Humův vliv na Madisona v otázce náboženské tolerance tak nelze při interpretaci intelektuálních zdrojů Jamese Madisona dále přehlížet. (shrink)

Barion, J. Was es heisst, ein Philosoph zu sein.--Flach, W. Die Objektivität der Erkenntnis.--Schmidt, G. Die Transzendentalität des Seingedankens.--Winterhager, E. Das Sich-Haben des Subjekts.--Hartmann, K. Analytische und kategoriale Transzendentalphilosophie.--Marx, W. Systemidee und die Problematik ihrer Begründung.--Röd, W. Transzendentalphilosophie und deskriptive Philosophie als wissenschaftliche Theorien.--Vuillemin, J. Caractères et fonctions des signes.--Ritzel, W. Zur Theorie praktischer Wissenschaft.--Hufnagel, E. Relationen--zum Streit um die pädagogische Anthropologie.--Derbolav, J. Politik und Moral.--Wolandt, G. Standpunkte der Kunstphilosophie.

Paul Goodman, 1960’larda modern Amerikan toplumunun organize sistemi içerisinde dönemin gençliğinin sorunlarını ön plana çıkaran ‘Growing Up Absurd: Problems of Youth in the Organized System’ (Saçmayı Büyütmek: Organize Sistemde Gençliğin Problemleri, 1960) eseri ile sosyal bir eleştirmen olarak ön plana çıkmıştır. Amerikalı bir düşünür olan Paul Goodman’ın kısa öyküler, romanlar, şiirler ve makalelerden oluşan çalışmaları, siyaset, sosyal teori, eğitim, kentsel tasarım, edebi eleştiri, hatta psikoterapi gibi geniş bir yelpazeye dağılmıştır. Onun temel argümanı (1960: 9-10) tek bir merkez etrafında örgütlenen teknoloji (...) toplumunun başarısızlıklarını eleştirerek, mevcut düzenin insanın doğasına uygun bir biçimde yeniden inşasını vurgulamaktadır. Goodman’ın yeniden inşa süreci içerisinde insan doğasına önem veren faaliyete dayalı anarşist ideolojisi, sorumluluk duygusunun homojen bir şekilde bireyler arasında paylaşılması gerektiğini vurgular. Goodman merkeziyetçi olmayan siyaset anlayışı ile kendisini Amerikan siyasetinin ve kültürünün karşısında yer alan bir pozisyonda konumlandırmaktadır (Honeywell, 2011: 1). Diğer bir deyişle Goodman (1960: 36), anarşist geleneği formüle etmek amacıyla yirminci yüzyıl Amerikası’nın içinde bulunmuş olduğu mevcut durumdan yola çıkarak eleştirilerini ademi merkeziyetçilik, katılımcı demokrasi, özerk toplum temaları üzerine temellendirmiştir. -/- Goodman’a göre, sosyal, kültürel, ahlâk ve eğitim gibi alanlarda uygulanan kurallar günümüz devletlerini etkisi altına alan kapitalist düzen tarafından belirlenmektedir (Bakır, 2016: 110). Bu durum Goodman’ın da içerisinde bulunduğu anarşist düşünürler tarafından kabul edilebilecek bir husus değildir, çünkü anarşistler mevcut düzenin ve sosyal yaşamın otorite ve itaat yapılarıyla güçlendirilen belirli yaklaşımlar ile kontrol altına alınmasını, insanların fikirlerini özgürce ifade edemeyeceği, bir nevi entelektüel bir hapishane içerisinde yaşaması anlamına geleceğinden dolayı karşı çıkmaktadırlar (Sheean, 2003: 122). Aynı nedenlerden dolayı Goodman, modern liberalizm ve Marksizm gibi alternatif radikal ideolojileri yerinden yönetim düşüncesi ve sosyal mühendislik konusundaki eğilimleri dolayısıyla reddetmektedir. Goodman için anarşizm, özgürlük ve toplumsal değişime yeterli düzeyde arka çıkabilecek tek ideolojik çerçeve olarak görülmektedir. Ona göre (2010: 143), “anarşizm ya da daha iyisi, anarko-pasifizm (toplumsal değişim hareketleri içerisinde örgütlü şiddete ve kurumlara karşı çıkan anarşist anlayış) günümüzün gelişmiş toplumlarının bürokrasilerini, karar verme konusunda aşırı merkezîleşmelerini ve sosyal mühendislik gibi problematik durumlarını ve tehlikelerini tutarlı bir şekilde öngörmüştür”. -/- Siyaset, sosyoloji ve felsefe gibi çeşitli alanlar içerisinde etkili olan anarşist kuramlar, radikal bir söylem olarak eğitimcileri ve araştırmacıları yeni öğretilere ve uygulamalara teşvik etme konusunda itici bir güç oluşturabilmektedirler. Anarşist yaklaşımlardan eğitim kuramı ve araştırmalara yönelik daha belirleyici bir rol alması beklenmektedir, ancak bu yaklaşımlar mevcut radikal akademik görüşü büyük ölçüde etkisi altına alan Marksizm’in eğitim alanında göstermiş olduğu aynı etkiyi gösterememiştir. Anarşist düşünceleri eğitim alanı içerisinde daha etkili ve görünür kılabilmek amacıyla Paul Goodman, Francisco Ferrer ve Alexander Neill’ın ileri sürmüş olduğu çeşitli düşünceler, girişimler ve uygulamalar ortaya çıkmıştır. Bu doğrultuda Goodman’ın anarşizme ilişkin düşünceleri ile bu çalışma sıkı bir anarşizm tahlili, eleştirisi ve felsefesinden öte anarşist anlayışın eğitimdeki uygulanabilirliğine yönelik bir soruşturma içerisine girmekte ve anarşist yaklaşımın mevcut eğitim sistemlerinden hangi yönleriyle farklılaştığını, sonucunda etkili bir eğitim anlayışı ortaya koyup koyamadığını tartışmaktadır. (shrink)

In this book K. Brad Wray provides a comprehensive survey of the arguments against scientific realism. In addition to presenting logical considerations that undermine the realists' inferences to the likely truth or approximate truth of our theories, he provides a thorough assessment of the evidence from the history of science. He also examines grounds for a defence of anti-realism, including an anti-realist explanation for the success of our current theories, an account of why false theories can be empirically successful, and (...) an explanation for why we should expect radical changes of theory in the future. His arguments are supported and illustrated by cases from the history of science, including a sustained study of the Copernican Revolution, and a study of the revolution in early twentieth century chemistry, when chemists came to classify elements by their atomic number rather than by their atomic weight. (shrink)

The anti-realist argument from underconsideration focuses on the fact that, when scientists evaluate theories, they only ever consider a subset of the theories that can account for the available data. As a result, when scientists judge one theory to be superior to competitor theories, they are not warranted in drawing the conclusion that the superior theory is likely true with respect to what it says about unobservable entities and processes. I defend the argument from underconsideration from the objections of Peter (...) Lipton. I argue that the inconsistency that Lipton claims to find in the argument vanishes once we understand what the anti-realist means when she claims that scientists are reliable. I also argue that collapsing the distinction between relative and absolute evaluations, as Lipton recommends, has its costs. Finally, I briefly examine Richard Boyd's influential defence of realism. (shrink)

V glavakh kollektivnoi| monografii predstavleny kont︠s︡eptualʹnye razrabotki problem, znachimykh dli︠a︡ filosofii nachala novogo stoletii︠a︡. Ėtot krug problem okhvatyvaet vse oblasti sovremennoi| filosofii--ot ontologii i filosofii nauki do filosofii logiki i politiki. Sovremennye ot︠s︡enki i razvitie poluchai︠u︡t idei analiticheskoi| filosofii, ėkzistent︠s︡ializma, fenomenologii, strukturalizma s ikh orientat︠s︡iei| na prikladnye sfery. Kniga adresovana kak spet︠s︡ialistam, tak i vsem tem, kto proi︠a︡vli︠a︡et interes k sostoi︠a︡nii︠u︡ i problematike sovremennoi| otechestvennoĭ filosofii.

Der Streit um den Humanismus ist älter als das Wort. Was die Sache selber sei, ist aber schon zur Zeit der griechischen Klassik umstritten. Seit Humanismus auch noch als Epochenbegriff verwendet wird, konkurrieren sogar Humanismen im Plural miteinander. Dabei versuchen die unterschiedlichen Richtungen, den Begriff für sich zu besetzen, ja zu monopolisieren. Freilich entstehen bald auch ausdrückliche Antihumanismen, die nur insofern humanistisch bleiben, als sie sich weiterhin der griechisch-römischen Antike verpflichtet fühlen: eine andere, zum Beispiel "archaische" und "heroische" Antike der (...) wie auch immer "humanen" konfrontieren. Seitdem gibt es einen Humanismusstreit im engeren und bis heute andauernden Sinn. Entscheidende Voraussetzung dafür ist, dass Humanismus stets Antike-Rezeption und Humanität zugleich meinte, also auch "Humanitarismus" gewesen ist. - Vorwort - I. Antiker und moderner Barmherzigkeitsdiskurs - H. Cancik: Entrohung und Barmherzigkeit, Herrschaft und Würde. Antike Grundlagen von Humanismus - F. Hartmann: "Das Wohlergehen des Kranken... oberster Grundsatz"? Über Menschlichkeit und Menschen-Heilkunde - II. Menschenrechtsdiskurse und ihre Problematik - A. Haratsch: Entstehung und Entwicklung der Menschenrechte - E. Stölting: Humanismus und Eurozentrismus - C. Elsas: Potentiale religiös-kultureller Traditionen zur Achtung von Menschenrechten - K. Meyer: Feminismus zwischen Neo- und Posthumanismus. Betrachtungen zu Martha Nussbaum und Judith Butler - III. Antihumanistische Diskurse des späten 19. und 20. Jahrhunderts - E. Flaig: Kultur und Krieg. Antihumanismus bei Jakob Burckhardt und Friedrich Nietzsche - Richard Faber: Humanistische und faschistische Welt. Über Ludwig Curtius (1874-1954) - E. Rudolph: Humanismus und Antihumanismus im Streit. Cassirer und Heidegger in Davos - A. Geisenhanslüke: Antihumanismus? Über Michel Focault und die Folgen - IV. Prohumanistische Plädoyers bis heute - A.-U. Sommer: Franz Overbeck, ein skeptischer Humanist? - G. Wedekind: Europa im Exil. Erich Auerbachs säkulare Weltbürgerschaft - C. Türcke: Die Falle der Selbstentfaltung. Humanismus und kritische Theorie. (shrink)

İnsanın varlığa anlam verme çabası olan teknoloji günümüzde hayatın her alanına sirayet eden çok yönlü etkileriyle başta felsefe olmak üzere birçok disiplin için problematik bir alandır. Söz konusu problematik alandan hareket eden bu makale teknolojik gelişmelerin insanlık tarihinde gerçek bir ilerleme kabul edilip edilmeyeceğini soruşturmaktadır. Makalede ilerlemeci tarih anlayışının iddiaları teknoloji ve değer bağlamında tetkik edilerek teknolojinin değer yüküne vurgu yapılırken aynı zamanda bir kültür ve değer varlığı olan insan için ilerlemenin sadece teknik ve nicel gelişmelerden ibaret olmadığı mütalaa edilmektedir. (...) Makalenin sonunda teknolojik ilerlemenin insanlık için bir ilerleme imkânı sunmakla birlikte her teknolojik gelişmenin tarihte bir ilerleme anlamına gelmediği sonucuna varılmıştır. (shrink)

Nach einer Charakterisierung des fallibilistischen Programms und seiner Fragestellungen wird der fallibilistische Lösungsversuch des Problems der empirischen Basis an Hand der einschlägigen Konzeptionen von K. Popper und H. Albert diskutiert, das Verhältnis von Empirismus und Antiempirismus in und zu fallibilistischen Auffassungen erläutert, die Problematik und Bedeutung der empirischen Begründungsform dargelegt sowie auf die Möglichkeit dezisionistischer und zirkulärer Konsequenzen fallibilistischer Argumentation hingewiesen.

Nach einer Charakterisierung des fallibilistischen Programms und seiner Fragestellungen wird der fallibilistische Lösungsversuch des Problems der empirischen Basis an Hand der einschlägigen Konzeptionen von K. Popper und H. Albert diskutiert, das Verhältnis von Empirismus und Antiempirismus in und zu fallibilistischen Auffassungen erläutert, die Problematik und Bedeutung der empirischen Begründungsform dargelegt sowie auf die Möglichkeit dezisionistischer und zirkulärer Konsequenzen fallibilistischer Argumentation hingewiesen.

“Gerçekten Öyle mi Olmuş?” kitabında, tarih disiplininin nasıl bir süreçten geçtiğine kısaca değinilerek küresel gelişmeler ışığında hangi yönlere evirildiği konu edildi. Çalışma, bir anlamda tarihin ve tarih eğitiminin varlık-amaç işlevlerinin belirlenmesinin temelinde yatan nedenleri, geçmiş-gelecek diyalektiği çerçevesinde sorgulamaya dayandı. Bu bağlamda geçmişin çağrışımının siyasetle ilişkisi, günümüz bilgi teknolojilerindeki değişim, dördüncü sanayi devrimiyle dönüşecek toplumsal yapının dinamikleri ve en nihayetinde toplumun geçmiş ve gelecek algısı ile bu algının post-truth (gerçek ötesi) dönemdeki yansımaları örneklerle ele alındı. Post-truth olarak adlandırılan bu yeni dönemde, (...) tarihçilik açısından problematik görünen üç ana konu incelendi. Bunlardan ilki, tarihin ve tarihçiliğin geleceğine ilişkin riskler ve tehditler. Diğeri, ilkiyle bağlantılı olarak tarihin öteden beri siyasiler tarafından bir meşruiyet aracı olarak kullanılıyor olmasının günümüzdeki durumu ve suistimaller. Son olarak da yeni medyada üretilen tarihsel bilginin gerçekliğinin denetlenememesiyle ortaya çıkan ve toplumsal kutuplaşmalara yol açan bilgi kirliliği. Böylelikle, post-truth çağında gerçeğin peşinden koşan tarihçilerin ve tarih severlerin, yeni medya ve onun uzantılarıyla nasıl yüz yüze kalacağı konusunda bir resim sunulmaya çalışıldı. Amacımız, bu üç soruna çözümler getirerek konu sonlandırmak olmayıp konunun özellikle akademisyenler tarafından tartışılmasını sağlayacak bir gündemin oluşturulmasıdır. (shrink)

Devitt has developed an interesting defense of realism against the threats posed by the Pessimistic Induction and the Argument from Unconceived Alternatives. Devitt argues that the best explanation for the success of our current theories, and the fact that they are superior to the theories they replaced, is that they were developed and tested with the aid of better methods than the methods used to develop and test the many theories that were discarded earlier in the history of science. It (...) is no surprise that theories developed earlier in the history of science needed to be replaced. But our current theories are different, having been developed and tested with the aid of these more recently developed superior methods. I critically analyze Devitt’s defense of realism. I argue that recent developments in methodology cannot support the claims Devitt makes. I present an argument I call the “Argument from Unconceived Methods.” Given the history of science, it seems likely that scientists will continue to develop new methods in the future. And some of these methods will enable scientists to generate data that cannot be reconciled with the currently accepted theories. Consequently, it seems that our current best theories are not immune from being replaced in the future by radically different theories. (shrink)

I evaluate the extent to which we could learn something about how we should be conducting collaborative research in science from the research on groupthink. I argue that Solomon has set us in the wrong direction, failing to recognize that the consensus in scientific specialties is not the result of deliberation. But the attention to the structure of problem-solving that has emerged in the groupthink research conducted by psychologists can help us see when deliberation could lead to problems for a (...) research team. I argue that whenever we need to generate alternative solutions or proposals, groupthink is a genuine threat, and research teams would be wise to allow individuals opportunities to work alone. But the benefits of team work emerge when scientists seek to evaluate the various proposals generated, and determine a course of action. Then the group is less prone is groupthink, and the interaction of group members can be an epistemic asset. (shrink)